Vzpomínáte si ještě na ty úplně staré budíky, které měli třeba naši dědečkové a babičky, když vstávali do práce? Já nikdy nezapomenu na svého dědečka, když ještě jezdil do práce, kde dělal kováře. Je to už opravdu hodně dlouho. A také si pamatuji, že právě dědeček měl takový veliký kulatý budík, který byl tmavě zelené barvy a ten budík měl nahoře jakoby dvě taková ouška. Ještě dodnes ani nevím, jak se správně ten budík popisoval, ale byl to úplně obyčejný budík, který se natahoval. Vlastně už ani nevím, jestli byl vůbec na baterky a nebo jenom byl natahovací. Protože moje babička a také dědeček oba dva měli každý svoje natahovací hodinky, takže jsem si myslela, že třeba ani nepotřebuji k tomu baterky. Naštěstí je opravdu skvělé, že dříve to bylo takové všechno mechanické a nepotřebovalo se na to žádné baterky a nebo nabíječky. To v dnešní době je takové elektro, na které potřebujete hlavně nabíječku a nebo alespoň baterky.
Tohle by mě vůbec nevadilo, ale kdyby alespoň tohle všechno vydrželo. Protože dědeček mi říkal, že ten jeho budík ho budil celých padesát let, co chodil do práce. A nyní si vemte a představte si, že by třeba váš digitální elektro budík vám vydržel také tak dlouho. Podle mého názoru je tohle až nemožné, protože v dnešní době se dávají do této elektroniky taková takzvaná kurvítka, aby vám právě vůbec nic nevydrželo věčně a dlouho.
Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná, protože třeba když jsem dostala od někoho krásný nový elektrický budík, tak se mi třeba za dva roky rozbil. Ani mi dokonce nespadl vůbec na zem, ale jednoho dne z ničeho nic prostě přestal fungovat. Tohle samé se mi stalo také s televizí. Žádná televize mi nevydrží déle jak čtyři nebo pět let a jednoduše prostě přestane jít. Tohle je samé i s notebookem. Já vím, že dnešní elektro není tak moc extra kvalitní, jak bychom si přáli, ale zase když to tak vezmu, já už se ani nedivím.
